Nannacara anomala – Akarka zelená

Akarka zelená byla  popsána jako druh již v roce 1905  panem Reganem a pojmenována  latinským názvem Nannacara anomala . Jedná se o malou cichlidku , která pochází ze severní části Jižní Ameriky. Odborná literatura uvádí země původu Západní Guayanu, Venezuelu, Kolumbii a Bolivii, kde se vyskytuje v malých potůčcích a říčkách protékajícími otevřenými místy pralesa a pampami. Tyto malé vodní toky jsou hustě zarostlé ponořenými rostlinami.

U akarky zelené jsou na první pohlede nápadné rozdíly mezi samečkem a samičkou (pohlavní dimorfismus). Sameček dorůstá do velkosti7 až 8 cm. Tělo má  mírně protáhlé ze stran zploštělé, boky podle dopadu světla jsou zbarvené olivově zelně až kovově modrozeleně. Na každé šupince má .malou trojúhelníkovou tmavohnědou skvrnku. Sameček oproti samičce se může pochlubit mohutnějšími ploutvemi, z nich břišní, hřbetní a řitní jsou protažené do špičky. Samička dorůstá velikosti maximálně 5 cm Základní zbarvení je  olivově žlutohnědé V období tření a péče o potěr získává však charakteristické zbarvení a na  těle se jí vytvoří tmavohnědý šachovnicový vzor.

V roce 1970 jsem zakoupil dva párky akarek zelených v akvaristice U nejsvětější trojice v Praze  ve Spálené ulici. u pana Chvojky. Rybky byly ve velikosti kolem 4 cm a již v té době byl patrný rozdíl mezi pohlavími. Umístil jsem je do společenského akvária o obsahu  140 litrů. Dno akvária  bylo písčité a osázeno šípatkami, a dominantou byl jeden exemplář úzkolisté amazonky (Echonodorus amazonicus), na hladině pak plovalo několik   trsů růžkatce.. Společnost v akváriu dělalo akarkám několik teter černých , teter červených, párek modrých čichavců a několik mečovek. Akarky  jakož i ostatní rybky jsem krmil převážně živými perloočkami a buchankami., občas  dostávaly. nitěnky, v zimním období pak koretry, v létě rovněž černé komáří larvy. Během dospívání uhynula jedna samička a do dospělosti jsem tak  během půl roku dochoval  jednu samičku a dva samečky.  Samečci akarky v té době již sváděli neškodné souboje. Byl na ně velmi pěkný pohled, když  při vzájemném imponování roztahovali  ploutve a zlatozeleně se leskli. Ke zranění však nedošlo, neboť slabší sameček měl možnost ustoupit a schovat se mezi rostlinami. Vítězný sameček se pak dvořil samičce, u které se objevilo šachovnicová kresba na těle..

V akváriu bylo i několik dospělých plžů měchýřky jižní ( Ampularia australis ) ve velikosti kolem 5 cm. Tito plži, když odpočívají , zatáhnou své tělo do ulity a zůstanou i několik hodin přisedlí na jednom místě. Zřejmě  z nedostatku jiné vhodné podložky (v akváriu jsem neměl žádné kameny ani kořeny) vytřel se prvně párek akarek  na ulitu přisedlého plže v rohu akvária. Na ulitě ulpělo asi tři desítky jiker. Jaké pak bylo překvapení pro samičku, když se plž probral k životu a začal cestovat po akváriu se snůškou jiker.. Následovala  jej po celém akváriu a pokud vystrčil svá „tykadla“, útočila na něho. Toto trvalo několik hodin, Ráno již plž neměl na ulitě žádnou jikru.

Později jsem přelovil párek akarek do 30 litrového akvária s písčitým dnem a osázeném  šípatkami. Na dno jsem umístil dva ploché oblázky. Teplota vody se pohybovala mezi 25 až 26 stupňů Celsia. Rybky se vytřely na jeden z oblázků. Po skončení tření začala samička  samečka od snůšky odhánět a neustále jej napadala, proto jsem samečka přelovil zpět do společenského akvária. Samička se o jikry vzorně starala. Po třech dnech se vykulil plůdek, který samička přenesla do předem vyhloubené jamky v písku. Po dalších pěti dnech se potěr rozplaval a pod dohledem samičky se  v hejnu začal shánět po potravě. Nejprve jsem krmil potěr mikrami a rovněž následně drobnými .buchankami. Malé rybičky velmi dobře rostly.. Byl vždy velmi hezký pohled na hejnko potěru, který následoval samičku po akváriu.V té době byla samička velmi agresivní a útočila i na ruku která se přiblížila k akváriu. Z tohoto výtěru jsem odchoval okolo 60 akarek zelených.

V odborné literatuře se popisuje, že samička akarky zelené má vysoce vyvinutý pud pro ochranu potomstva, kdy je schopna při ztrátě potěru se starat o hejnko dafnií, či hlídat mističku s nitěnkami. Tento jev jsem pozoroval rovněž několikrát ve svém akváriu. Samička akarky zelené se snažila v jamce vyhloubené v písku udržet středně velké perloočky. Pokud se některá perloočka snažila vzdálit od jamky , pak samička tuto uchopila do tlamky a vypouštěla ji zpět do hejnka v jamce.

Akarky zelené jsem choval a odchovával nekolik let. Myslím si, že tato rybka je ideální pro začínající chovatele malých cichlidek. Je potěšitelné, že akarka zelená je stálým chovancem v akváriích a to i plzeňských akvaristů. Věřím , že tomu tak bude i do budoucna.

Vladimír Protiva

předseda spolku IRIS