Phalloceros caudimaculatus – živorodka skvrnitá

Živorodku skvrnitou znali především staří akvaristé, ale dnes však upadá v zapomnění. Do Evropy byla dovezena v roce 1905 z Brazílie jako jedna z prvních živorodek. Tato nenáročná rybka pochází z Brazílie (hlavně okolí Rio de Janeira), Paraguaye a Uruguaye. U nás je známá jako retikulátka a na Moravě jako pecilka. Popsal ji v roce 1868 Hensel.

Pohlavní rozdíly jsou patrné už od pohledu. Sameček je štíhlý až 4 cm dlouhý a samička až 7 cm. V akváriích však dorůstají menších rozměrů, sameček až 3 cm a samička až 5 cm. Tělo je protáhlé, v průřezu oválné. Samičky jsou zavalité, připomínající samičky gupek. Gonopodium samečků je poměrně dlouhé (dvojnásobek délky hlavy) a opatřené na konci háčkem. Zbarvení je velmi světlé, nažloutlé až nahnědlé. Skřele a břišní část těla je podle osvětlení se zeleným nebo stříbřitě bílým leskem. Tělo i ploutve (u samečků i gonopodium) jsou posety nepravidelně velkými černými skvrnkami, přičemž samečci mají poskvrněnou větší část těla než samičky. Skvrnitost je u každého jedince rozdílná.

Retikulátka je u nás chována již po třetí generaci. Já převzal chov od otce a mám je asi 3 roky.  Je to nenáročná, družná a mírumilovná rybka, která vyžaduje nižší teploty vody kolem 18°C. V přírodě žije v křišťálově čirých horských potocích v okolí Rio de Janeira, kde se roční teplota vody pohybuje od 6 do 25°C. U mě už snášeli 8°C, ale obvykle plavou ve vodě, která má 20°C.  Teplota je velmi důležitá. Jestliže překročíme optimum 18 – 22°C směrem nahoru, pak ztrácí černé skvrnky a nejsou tak vitální. Retikulátky chovám v 80 l nádrži v počtu cca 50 kusů od nejmenších až po dospělé jedince. Nádrž je hustě zarostlá rostlinami např. rody: Limnophila, Cabomba, Ludwigia, Rotala a Vesicularia. Rybky jsou poměrně plaché a v holých nádržích by byly ve stresu, což se projevuje na bledém zbarvení bez černých skvrnek. Nejlépe se cítí v hejnu vlastního druhu. V nádrži mám středně hrubý říční písek a dekorační kameny porostlé jávským mechem (Vesicularia dubyana). V takto zařízeném akváriu, které čistím jednou za čtrnáct dní, se rybky odchovávají samy. Plné samičky neodlovuji, protože nemají sklony ke kanibalismu. Mláďat bývá 10 – 30 kusů, která jsou našedlá s jedinou tečkou uprostřed těla a měří asi  6 mm. Krmím je jednou denně různou potravou. Jsou to především buchanky, grindal, žábronožka, ale dobrý doplněk jsou také řasy nebo sušený salát. Dříve se používal Pisciflor (krmivo z řas).

Na závěr bych chtěl dodat , že retikulátka je vděčná malá rybka, která sice není pestrobarevná, ale má v sobě určité kouzlo. Věřím, že si získá více příznivců a nezmizí ze světa akvaristiky.

S pozdravem chovu zdar.

Tomáš Fořt  – Iris Plzeň